Nákupní košík 0 položek za 0 Kč

Péče o hrnkové květiny

Základní péče o hrnkové květiny:

Žádná květina by neměla trvale stát ve vodě, tzn.zalít, nechat napít 2 - 4 hod. a zbytek vody z podmisky nebo obalu vylít. Hrnkové květiny zaléváme dle nároků, prostředí (teplota, světlo), období růstu, asi 1x za 5 – 14 dnů. Zjednodušeně řečeno kvetoucí květiny potřebují více světla, než květiny okrasné listem. Květiny s tučnými listy potřebují méně vody, květiny v době květu zaléváme více, po odkvětu zálivku omezíme (rostlina odpočívá).

Péče o konkrétní hrnkové květiny:

ORCHIDEE - pěstování orchidejí není složité. Tak jako každá rostlina potřebuje orchidej vyvážený vztah mezi zálivkou, hnojením, světlem, stanovištěm, teplotou a čerstvým vzduchem.Všeobecně platí, že kdo pěstuje po několik let kvetoucí rostliny, naučí se rychle a správně zacházet i s orchidejemi.Většinou orchideje pocházejí z tropů.Většina orchidejí vyžaduje, aby po každém zalití substrát nejprve oschnul, jak je to obvyklé v přírodě mezi jednotlivými dešti nebo v delších periodách sucha. Stálé přemokření orchidejí vede k pomalému, ale neodvratnému úhynu.
Většina druhů potřebuje dostatek světla, ale ne úpal, také nesnáší průvan, i když čerstvý vzduch jim prospívá. V domácnosti je nejlepším místem pro jejich umístění okenní parapet. Teplota je závislá na druhu orchideje, zda je to druh teplomilný nebo chladnomilný.
Většina orchidejí kvete jednou do roka, ale mnohé i víckrát např. PHALENOPSIS, EPIDENDRUM ANCEPS, PAPHILOPEDDIUM.
Orchideje musíme pěstovat ve speciálním substrátu (zemině), který je hodně vzdušný s velkým obsahem kůry. Substrát i speciální hnojiva na orchideje nabízí prodejny květin.

Phalenopsis amabilis - falenopsis - nejznámější druh, nejvíce nabízený v obchodech a také jeden z nejjednodušších na pěstování. Teplomilná orchidej, nejlépe se ji daří na okenním parapetě při teplotě 20-25°C. Pěstujeme v průhledném květináči.

Dendrobium nobile - dendrobium - druhý nejznámější druh, během léta potřebuje teplo a vlhko, v době klidu sucho a spíš chladno,vyžaduje hodně světla.

Paphilopedium - střevíčník - teplomilná orchidej, květ vydrží dlouho, pěstuje se i k řezu.

Cattleya bowringiana - katleja - rod Cattleya patří mezi nejkrásnější epifitické orchideje, pochází z tropické Ameriky a má mnoho kultivarů. Je to teplomilná orchidej, kvete v říjnu a listopadu, má ráda polostín.

Miltonia hybrida - miltonie - teplomilná, nesnáší postřik listů a je citlivá na větší koncentraci hnojiv.

Arangis - erangis - epifitická teplomilná orchidej, nejlépe se mu daří v prosklených vitrínách, nesnáší přímé sluce, je potřeba přistínit.

Oncidium varicosum - oncidium - epifitický druh, v zimě snáší teplotu 18°C ve dne a v noci pokles až na 14°C. Nejlépe se mu daří v pokojových vitrínách.

Cymbidium hybridum - člunatec - nejznámější zástupce chladnomilných druhů, potřebuje hodně světla a vlhka, teplota 8-12°C, v létě ho  můžeme umístit i venku do polostínu. Kvete v zimních měsících, 2-3měsíce.
Pěstuje se i k řezu, prodávané jako celé laty nebo jen květy např.v dárkových krabičkách.

 

BROMÉLIE -  tvoří početnou skupinu, která zahrnuje zhruba 60 rodů s 1 700 druhy. Vytvářejí typickou růžici listů, v tropických pralesech většinou rostou zachyceny vysoko v korunách stromů. Jejich kořeny jsou vyvinuty jen nepatrně, mají spíše upevňovací funkci. U mnohých druhů vzniká uprostřed růžice nálevka schopná přijímat vodu s živinami. Nálevka funguje v období sucha jako zásobárna vody. Rostliny jsou pokryté šupinkami, jež zmírňují odpařování vody. To je důvod, proč tyto rostliny dobře snášejí suché ovzduší moderních bytů.
Kvetení - po určité době vzrůstá ze středu nálevkovité růžice květenství v zářivých barvách. V květinářstvích objevíte řadu druhů a rodů, které nakvétají nebo jsou již v plném květu. Květenství vydrží na rostlině velmi dlouho, i několik měsíců. Po odkvětu ho odřízneme ostrým nožem. Po čase můžeme pozorovat, jak ze strany vyrůstá odnož. Nová rostlina se dá po vytvoření vlastních kořenů oddělit a vysadit do menšího květináče. V bytovém prostředí jsou bromélie velice nenáročné.Většina bromélií pochází z Brazílie,Venezuely, ze Střední a Jižní Ameriky a ze Západní Indie.

Nejznámější druhy u nás dobře dostupné v obchodech:

Aechmea fasciata - echmea - potřebuje dost světla, roste i na plném slunci, v létě bez problémů snáší teploty kolem 24°C, v zimě jí postačí i 18°C.

Vrisea - vrisea - tento rod má hodně druhů, jsou u nás dostupné v různých barvách a tvarech květů. Má ráda vyšší vzdušnou vlhkost, kterou docílíte mlžením a rosením.

Guzmánia - guzmánie - potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost, proto se jí nejvíce daří v pokojovém skleníčku. V jiném případě jí je potřeba často rosit, po odkvětu rostlina odumírá.

Cryptanthus bromelioides - kryotantus

Neorelegia carolinea - neorelégie

Ananas comosus - ananasovník - vyžaduje teplo, světlo, ale nesnáší úpal. Prospívá mu časté rosení a pravidelné přihnojování cca 1x za 14 dní.

Tillandsia ionantha - tilandsie - tento a podobné druhy se pěstují připevněné na kousku dřeva nebo větvičky. Tilandsie připevňujeme silonovým vlascem, slabým drátkem nebo speciálním lepidlem. Místo zálivky je vhodné mlžení a občasné namočení ve vodě.

PALMY - mezi palmami najdete zcela nenáročné druhy, které se hodí i pro začínající pěstitele. Některé dokonce dobře snášejí i vytápěné prostředí. Tato skupina rostlin dříve obývala studené skleníky, zimní zahrady a arkýře větších bytů. V posledních letech se rozšířil sortiment natolik, že si můžete pořídit jak klasické chladnomilné palmy, tak i teplomilné.Ty se dají bez obav umístit i do bytového interiéru, který se v zimních měsících vytápí.

Areca lutescens - areka - teplomilná, vyžaduje denní teplotu 20-25°C, noční teplota by neměla klesnout pod 16 °C. Kořenový bal by neměl nikdy vyschnout, doporučujeme umístit na stinném místě.

Chamaedorea elegans - chamaedora - nenáročná, vyhovuje jí teplota 15-20 °C a rozptýlené světlo. Pozor na přelití, hlavně v zimních měsících. Dorůstá pouze do 20-50 cm.

Chamaerops humilis - žumara - chladnomilná, odolná palma. Prospívá ji tzv.letnění, což je letní pobyt venku. Má ráda světlo a může stát na plném slunci. V zimě ji postačí teplota 6-10 °C, krátkodobě snese i teploty kolem 0°C. V létě potřebuje dostatek vody a rosení listů.

Livistonia - livistonie - teplomilná, její velikou předností je poměrně rychlý růst. Vyžaduje světlé stanoviště, teplotu kolem 22°C a dostatečný přísun vlažné vody. V zimě postačí teplota 16-18°C a mírnější zálivka.

Phoenix roebelinii - datlovník - větší palma, potřebuje dostatečný prostor na světlém, nejlépe slunném místě. Prospívá mu letnění, v zimě stačí teplota 5-8°C s dostatkem čerstvého vzduchu a světla.

Washingtonia robusta - washingtonie - rychle rostoucí, potřebuje dostatek čerstvého vzduchu a světla. Prospívá ji letnění, musí mít stále vlhký kořenový bal. Potřebuje pravidelnou zálivku.

Howeia belmoreana - kencie - pro svou malou náročnost na světlo a teplo se výborně hodí do chladnějších bytů, v zimě potřebuje teplotu 8-10°C a minimální zálivku. Nesnáší suchý vzduch ústředního topení.

KAKTUSY - patří do velké skupiny sukulentních rostlin, které se životními funkcemi a stavbou těla přizpůsobily nedostatku vody. Jejich zdužnatělé stonky převzaly asimilační funkci listů. Potřebují vzdušnou a propustnou půdu s dostatkem humusu. Většinu z nich lze dobře množit semenem.
Kaktusy jsou sice nenáročné rostliny, ale během růstu potřebují dostatek světla, tepla a živin. Proto je musíme postavit na místo, kde alespoň několik hodin denně svítí slunce. Během zimního období postačí většině kaktusů prostory, kde teplota neklesne pod 5°C. Půdní směs by měla mít velkou příměs písku, protože substrát musí být vzdušný, propustný a výživný. Jako příklad lze uvést směs složenou z 2 dílů písku, 3 dílů rašeliny a 1 dílu listovky, dle nároků druhů je nutné upravit poměry jednotlivých komponentů.

 

MASOŽRAVÉ  ROSTLINY  jsou mnohotvárnou skupinou často jen vzdáleně příbuzných druhů z odlišných čeledí, jedno je jim ale společné: chytají a požírají drobné živočichy.

Nepenthes mixta - láčkovka - čeleď láčkovcovité. Z pěstitelského hlediska je náročnou rostlinou, hodí se pro skleněné vitríny, kde lze dosáhnout dostatečně vysoké vlhkosti vzduchu. Hmyz přilákaný aromatickými žlázami umístěnými v listové pokličce těsně nad láčkou usedne na kluzký horní okraj láčky a spadne do tekutiny uvnitř. Ta obsahuje trávící enzymy podobné těm, které máme v žaludku. Hmyz se v nich téměř dokonale rozpustí. Láčkovka potřebuje světlé, ale ne slunné místo. Teplota by neměla klesnout pod 20°C. Nutná je pravidelná zálivka vlažnou vodou beze stop vápníku.

Dionaea muscipula - mucholapka podivná - čeleď rosnatkovité. Patří mezi nejznámější masožravé rostliny. Na vnitřní straně sklápěcích listů má malé hmatové kartáčky. Jakmile se jich dotkne třeba muška, listy mucholapky se dokážou bleskurychle sevřít a rozdrtit ji. Poté následuje strávení úlovku pomocí chemické reakce. Rostlina potřebuje hodně světla a vody, rovněž nezbytná je vyšší vlhkost vzduchu. Na teplotu není náročná, v zimě jí postačí teplota  kolem 10°C. Voda k zalévání nesmí obsahovat vápník. Na jaře mucholapka vykvétá drobnými bělavými kvítky na silných květních stvolech.

Sarracenia purpurea - špirlice, saracénie - čeleď špirlicovité. Saracenie dobře roste na světlém až slunném a vzdušném stanovišti. Na teplo není příliš náročná, v zimě jí postačí teplota 8-10°C. Základem pěstitelského úspěchu je voda v dostatečném množství, ale bez obsahu vápníku. Nutností je také vysoká vzdušná vlhkost. Substrátem pro pěstování bývá většinou čistá rašelina.